„Ne, nevypadnu. Nikam odtud nepůjdu, dokud mi nezodpovíte všechny moje otázky. Jste gubernátor ostrova?“

„Jsem gubernátor. Dál!“

„Vydáváte zákony?“

„Vydávám zákony.“

„Kdopak se bude řídit vašimi zákony, když vy první je neplníte?“

„Oč jde, ženská bláznivá?“

„Vy jste bláznivý, ne já. Vydal jste zákon, že každá žena, která přibude na ostrov, se musí provdat. Tak, správně. Ale ženě je ponecháno právo, aby si svobodně vybrala muže. A co vy děláte?“

„Poslouchala jste za dveřmi?“

„Ano, ano, poslouchala, a velmi dobře jsem udělala! Copak takhle u nás probíhá volba muže? Chtěl jste podvést ji i všechny, kteří by mohli s její volbou počítat. Chtěl jste obejít zákon, ale to se vám nepodaří. Roznesu to po celém ostrově a všichni budou proti vám. Zapomněl jste na historii s Maggií a Floresem? A teď poslední otázku: chcete dodržet zákon a vyhlásit volby, aby si Viviana vybrala muže podle platných zásad?“ Fergus byl vzteklý, ale cítil, že se bude musit podřídit. „Dobře! Splním tu formalitu, když vám na tom tak záleží. Ale uvidíte, že výsledek bude stejný. Přece se miss Kingmanová nechce provdat za negra, či za některého z mých otrhanců.“

„To se uvidí. Ale teď, drahoušku, pojďme ke mně,“ a odvedla Vivianu s vítězným pohledem.

Volba ženicha

Slunce zacházelo za obzor a ozařovalo rudými paprsky jasně zelený povrch Sargasového moře i Ostrov ztracených lodí s jeho lesem stěžňů. Tento bouřemi zničený a zubem času ohlodaný les, ráhna jako zlámané větve a cáry plachet jako poslední řídké listí, to všechno muselo přivést k zoufalství i největšího optimistu.

Profesor Luders však se tu cítil skvěle, jako učený archeolog v milovaném muzeu starobylostí.

Usadil se na palubě holandské karavely, širokými gesty ukazoval kolem dokola a přímo zaníceně vykládal Gatlingovi: