„Šach. Šach a mat.“

„Aby vás žralok spolkl! Hrajete mistrovsky, pane Gatlingu,“ řekl znamenitý newyorský detektiv Jim Simpkins a zlostně se podrbal za pravým uchem. „A já přece jen hraji líp než vy. Porazil jste mě v šachu, ale jak velkolepý šach a mat jsem připravil já vám, Gatlingu, tam v Janově, kde jste jako šachový král přečkával obléhání v odlehlém koutku zbořeného domu. Chtěl jste se přede mnou schovat Marně! Jim Simpkins vás najde i na dně moře.. Tu máte šach a mat,“ dopadl do křesla spokojen sám sebou a zapálil si cigaretu. Reginald Gatling pokrčil rameny.

„Měl jste příliš mnoho pěšců. Zburcoval jste celou janovskou policii a útočili jste podle všech pravidel. Žádný šachista nevyhraje partii s pouhým králem proti všem figurám protivníka. Ostatně, pane Jime Simpkinsi, naše partie dosud. neskončila.“

„Myslíte? Tenhle řetízek vás ještě nepřesvědčil?“ — detektiv se dotkl lehkého, ale pevného řetězu, který poutal Gatlinga ke kovové tyči lůžka. „Jste naivní, jako mnoho geniálních lidí. Copak řetězy jsou logický důkaz? Ostatně, nebudem se pouštět do filosofie.“

„A dáme se znovu do hry. Žádám si odvetu,“ zakončil Simpkins. „To se vám sotva podaří. Houpání sílí a může nám smíchat figury dřív, nežli dohrajeme.“

„Jak chcete, abych to chápal, zase obrazně?“ zeptal se Simpkins a rozestavoval figurky. „Jak je vám libo.“

„Opravdu, houpá to důkladně,“ řekl detektiv a táhl. V kabině bylo horko a dusno. Ležela pod čárou ponoru, nedaleko strojírny, která jako mohutné srdce lodi otřásala stěnami nejbližších kajut a naplňovala je rytmickým hukotem. Hráči zmlkli, snažili se udržet šachovnici v rovnováze.

Houpání se stupňovalo. Moře nebouřilo žertem. Parník se položil na levý bok a pomalu se zvedal. Pak znovu. A ještě. jako opilý.