Usedl jsem. Kdesi smutně štěkali psi, za stěnou strašlivě chrápala stařena. Konečně jsem si uvědomil, kde jsem. V místnosti nebyl nikdo. V mdlém přísvitu jsem na podlaze uviděl svůj polštář a hadry, které spadly z věšáku. Bába mi utrhne hlavu, pomyslel jsem si a vyskočil jsem. Podlaha byla studená a tak jsem přešlápl na koberečky. Stará přestala chrápat. Znehybněl jsem. Prkna povrzávala, v koutech cosi šramotilo a šustilo. Babka ohlušivě hvízdla a znovu se rozchrápala. Zvedl jsem polštář a hodil jej zpátky na pohovku. Z hadrů se linul psí zápach. Věšák se utrhl z hřebíku a visel našikmo. Narovnal jsem ho a začal jsem sbírat hadry. Jakmile jsem pověsil poslední šátek, věšák se znovu utrhl, škrábavě sjel po tapetách a zůstal viset zase na jednom hřebíku. Babka přestala chrápat a mně vyrazil studený pot. Kdesi poblíž se rozeřval kohout. Do polívky bys patřil, pomyslel jsem si nenávistně. Stařena za stěnou se vrtěla, péra skřípala a vystřelovala. Stál jsem na jedné noze a čekal. Na dvoře kdosi tiše řekl:

„Musíme jít spát, zdrželi jsme se moc dlouho.“ Byl to mladý ženský hlas.

„Když spát, tak spát,“ ozval se druhý hlas. Bylo slyšet táhlé zívnutí. „Dneska už se nebudeš šplouchat?“

„Je mi nějaká zima. Půjdem do hajan.“

Pak už bylo ticho. Babka zavrčela a zachrčela a já jsem se opatrně vrátil na pohovku. Ráno si přivstanu a dám to tady důkladně do pořádku…

Ulehl jsem na pravý bok, přitáhl si deku až na ucho, zavřel oči a v tu chvíli jsem zjistil, že se mi absolutně nechce spát, ale zato mám hrozný hlad. Aj — aj — aj, řekl jsem si v duchu. Bylo třeba urychleně podniknout nějaká opatření, a já je podnikl.

Tak řekněme systém dvou integrálních rovnic stelární statistiky; obě proměnné jsou pod integrálem. Řešit se dají přirozeně jenom numericky, a vypočítat je může jenom stroj, řekněme ČEP… Vzpomněl jsem si na náš číslicový elektronický počítač. Jeho ovládací panel má barvu žloutkového krému. Žeňa pokládá na tenhle panel cosi v novinách a pomalu je rozbaluje. „Co máš ty?“ „Chleba se sýrem a salámem.“ Mívám polský, polouzený, jemně nakrájený. — „Ech, měl by ses oženit! Podívej, já mám karbanátky s česnekem, domácí! A nakládanou okurku.“ Ne, dvě okurky… Čtyři karbanátky, a aby se to dobře počítalo, čtyři křupavé nakládané okurčičky. A čtyři krajíčky chleba s máslem…