Jestli tomu tak je, pak je také jasné, proč se ty věci začaly objevovat až včera. To není proto, že by schránka začala fungovat teprve včera, ale proto, že včera fungovat přestala. Ano, došlo k poruše na lince ‚minulost–budoucnost‘. Porucha nějakého tranzistoru nebo co.
Ten nápad se mi zalíbil. Postavil jsem lampu na dno a zadní zeď jsem otřel kapesníkem. Nahmatal jsem úzkou škvírku a dovnitř zastrčil nůž babičky Kaplanové. Najednou zeď povolila a přede mnou se objevil ovládací pult. Všechno mi bylo najednou jasné. Uprostřed pultu byla časová stupnice. Svítil na ní bod u roku 1667. Stupnice končila rokem 2056. Dole byla spousta drátů a drátečků, ještě víc knoflíků, o jejichž smyslu jsem neměl potuchy. Najednou se bod u roku 1667 rozsvítil jasněji a ze stropu spadla vázaná kniha. Stačil jsem si všimnout, že v tu chvíli se ve stropě objevil otvor přesně tak velký, jako byla kniha. Pak se na okamžik rozsvítilo světélko u roku 1980. Konečná stanice. Ti, kdo to posílali, si jistě všimli, že došlo k poruše, ale co mám dělat já?
Vzal jsem šroubovák a začal jsem kontrolovat kontakty. Vůbec jsem se v tom nevyznal, i když jsem se jako kluk trochu zabýval radiotechnikou. Taky mě napadlo, že bych se třeba mohl dostat do minulosti ke spisovateli Čerňajevovi a dozvědět se, jak to dopadlo v jeho románu.
A najednou jsem to našel. Já vím, nemusíte mi věřit, ale byl to poškozený vodič. Neměl jsem pájku, jenom jsem to omotal izolací a bylo to. Byl jsem na sebe patřičně hrdý, protože najednou se znovu rozsvítilo světélko nad letopočtem 1667, ozvalo se slabé zahučení, ale nevypadlo nic. Jenom se rozsvítil rok 2056. Tak, a mohl jsem klidně spát. Až mi toho bylo trochu líto. Najednou někdo zaklepal na dveře.