„Zasraný trpaslíci,“ ucedil postižený mezi zuby, zatímco vůz pokračoval dál do města. Bylo ale vidět, že se snaží, aby nebručel příliš nahlas.

„Že jich ten vůz ale tlačila pěkná smečka,“ zamyslel se nahlas desátník Nóblhóch. Skřípající dvoukolák se vzdaloval a zanedlouho zmizel v ohybu ulice.

„Asi si vezli všechno to zlato,“ ušklíbl se Tračník.

„Haha. Jo. To bude vono.“

Ta zpráva dorazila i k uším Mikuláše ze Slova a tam se, v jistém smyslu, zastavila, protože si ji poctivě zapsal.

Bylo to jeho zaměstnání. Lady Margolotta Überwaldská mu za jeho zprávy posílala pět tolarů měsíčně. Ovdovělá vévod-kyně z Quirmu mu také posílala pět tolarů. Stejně tak král Verence z Lancre a několik dalších vznešených a vládnoucích hlav z hor Beraní hlavy. Právě tak jako šerif z Al-Kali, i když v jeho případě činil plat půl vozu fíků dvakrát do roka.

Konec konců, přemítal, má se docela dobře. Jediné, co musí udělat, je šikovně napsat jeden dopis, pak ho pečlivě a obráceně překopírovat na kus zimostrázového dřeva, které mu dal pan Rezámek, rytec z ulice Mazaných řemeslníků, a nakonec zaplatit panu Rezámkovi dvacet tolarů za to, aby opatrně odstranil dřevo, na němž nejsou písmena, a udělal deset otisků na archy papíru.

Samozřejmě se to musí provést nejen chytře, ale především promyšleně. Je třeba vynechat tam na různých místech mezery, třeba za slovy „Mému vzácnému klientu…“, jež podle potřeby později doplní. Navzdory poměrně vysokým výrobním nákladům mu stále ještě zůstávalo o něco více než třicet tolarů měsíčně za práci, kterou zvládl během jednoho dne.

Mladý muž, který neměl celkem žádné závazky, mohl v Ankh-Morporku s třiceti nebo čtyřiceti tolary měsíčně docela slušně vyjít. Fíky vždycky prodal, protože ač bylo teoreticky možné živit se jen fíky, každý z vás by si velmi brzo přál, aby to nezkoušel.

Kromě toho se vždycky tady či tam našla nějaká doplňková sumička. Svět dopisů byl pro mnoho obyvatel Ankh-Morporku něco nepatřičného, uzavřená a tajemná papírová krajina, ale i když se objevila nutnost spáchat některé z činů na papíře, jen málokterý z nich našel cestu po praskajících dřevěných schodech kolem cedulky s nápisem „Mikuláš ze Slova: Psané věci“.