Tak například trpaslíci. Přicházeli do města neustále, aby tam hledali práci a obživu. První, co po příchodu do města udělali, bylo, že poslali domů dopis a v něm vypsali, jak dobře si vedou a jak skvěle se jim daří. Tohle byla situace a dokument, jejichž obsah se dal z větší části předvídat, protože i kdyby byl diskutovaný trpaslík v takové nouzi, že by byl přinucen povečeřet vlastní helmu, nebyl by to domů napsal. Proto nakonec Mikuláš vymámil z pana Rezámka se slevou několik tuctů otisků různých obchodních dopisů, mezi nimiž se vždy našel nějaký, který stačilo doplnit na vynechaných místech, aby dokonale vyhovoval požadavkům.
Všude v horách si pyšní trpasličí rodiče dodnes schovávají mezi rodinnými památkami dopisy, které znějí nějak takto:
Vážení [tatínku a maminko!]
Oznamuji vám, že jsem do města dorazil v pořádku a ubytoval jsem se v [čísle 109, v ulici U kotvy a ráhna]. Všechno je zatím v pořádku. Sehnal jsem si zaměstnání a pracuju u [pana Kolíka A.S.P., obchodního podnikatele,] a věřím, že už brzo začnu vydělávat obrovské sumy peněz. Mám na paměti všechny vaše a dobré rady, nepiju, nechodím do barů, ani se nemíchám mezi trolly. No tak to už bude skoro všecko, protože už musím jít a těším se na to, až znovu uvidím vás a [Amálii], váš milující syn
… který se při diktování většinou už trochu potácel. Bylo to snadno vydělaných dvacet pencí a jako dodatečnou službu Mikuláš přistřihl výrazivo charakteru klienta a dovolil mu zvolit si vlastní interpunkci.