Šakal, který se právě pokoušel sevřít nůž do zubů a vytrhnout ho, se najednou svalil a z dlouhého krku mu trčel šíp. Zatímco Oleg přihlížel událostem na mýtině, Thomas stačil vystřelit. Stalo se to ve zlomku vteřiny, kdy se Oleg rozhlížel a uvažoval, co dělat. Dick jako kdyby na tohle čekal. Okamžitě se obrátil na ostatní šakaly a vrhl se na ně s kopím. Vedle něho už stál Sergejev a teta Luisa s tesákem a doutnajícím kusem dřeva. Ještě než si šakali stačili uvědomit, že musejí utéct, dva z nich se váleli mrtví, ostatní stáhli šupinaté ocasy na lysé krky a rozběhli se do lesa. Nikdo je nepronásledoval. Oleg přikročil k Marianě.

„Nestalo se ti nic?“

Mariana plakala. Tiskla si na prsa zmítající se pytel s houbami a hořce plakala.

„Tak mluv, mluv!“

„Šátor mě takhle zřídil,“ plakala Mariana. „Teď budu taky poďobaná.“

„Škoda že jste přiběhli tak brzy,“ řekl Dick a otíral si krev z tváře, „zrovna jsem tomu přišel na chuť.“

„Nemluv nesmysly,“ řekla mu teta Luisa.

„Třetí nebo čtvrtý by tě dostal,“ prohlásil Sergejev.

4

Cestou do vsi se Dick začal chvět, od šakalích zubů ještě nikdy nikomu nebylo dobře. Všichni vešli do Vajtkusova domu. Sám Vajtkus byl nemocný a ležel, jeho žena Egle vylovila ze skříňky v koutě sloužící za lékárnu obklady a výtažek proti šakalímu jedu, pak Dickovi vymyla rány a přikázala mu, aby šel spát. Mariana chtěla Dicka doprovodit, ale ten to odmítl. Sám nesnášel svou slabost. Za hodinu dvě teplota klesne a teď, když trpěl bolestí a bylo mu špatně, nechtěl, aby toho byl někdo jiný svědkem.

Egle postavila na stůl misku s cukrem, který se získává z kořenů ostřice rostoucí v bažinách. Jenom ona a Mariana dovedly rozeznat sladkou ostřici od obyčejné. A pak to dokázali ještě malí kluci, kteří svým šestým smyslem poznají, která rostlina je sladká a které se nemají ani dotknout. Nato Egle rozlila do misek horkou vodu a každý si už sám nabíral po lžících hustou a šedivou cukrovou šťávu. U Vajtkusů bylo všechno přirozené. Všichni k nim rádi chodí.