Bodnutí podle všech pravidel šermířského umění a soubojového kodexu. Temná skvrna na modrém rukávu, krev na zápěstí protivníka, a nenávidějící oči.

Natálie ztěžka dýchala. Narovnala se však, pozdravila mečem: „Konec, mé dámy!“

V tom okamžiku kočkovitě uskočila stranou. Mávla mečem skoro automaticky. Stačila ostřím odrazit krátkou dýku, přátelský pozdrav od Kateřininy přítelkyně. Neslýchané porušení soubojového kodexu. Okamžitě ji chytilo několik rukou. Jenže stále ještě není konec. Chystá se něco podivného. Kateřina přehodila meč do druhé ruky a byla připravená bojovat. Dvě či tři rytířky byly ochotné přidat se na její stranu. Jiné jim v tom chtěly zabránit. Po celé místnosti se zablýskly zbraně. Ještě chvilku a sál se rozdělí na bojující dvojice a vypukne…

„Klid mé dámy! První, kdo si něco začne…“

Obnažené zbraně se nerozhodně sklonily. Jiné ještě neopustily pochvy.

Do středu místnosti vyšla Sandra z doliny Minu. Šedé kadeře ve vlasech, surová ženská tvář starší rytířky. Jeden z nejlepších mečů Šťastné Impérie a největší pečovatelka o kodex cti. Hluk okamžitě stichl.

„Nějak se mi zdá, že tady nejde o čestný souboj. Vůbec se mi to nelíbí,“ podívala se na Kateřininu přítelkyni tak, že couvla nejenom ta, ale i všechny kolem ní. „To máte proti sobě něco rodového?“

„Ne,“ vymáčkla ze sebe zachmuřeně Kateřinina přítelkyně.

„Tak v tom případě proč? Copak nevíš, že za takovou věc se budeš muset odpovídat před městskou radou rytířek?“

„Vím,“ procedila raněná mezi zuby.

„Takže co?“

„Zodpovím si to,“ udělala krok kupředu Kateřina. „Protože takové, včetně jejich zbrojnošek, takové mužné, které vypadají jako proutky, jenom dělají hanbu rytířstvu!“