
Natálie bojovala chladnokrevně. Nebylo to poprvé. Už se rozhodla, kam bodne svým mečem. Její rána půjde do pravé paže, těsně nad loket. Objeví se první krev a ta drzounka nebude moct pár neděl vzít meč do ruky.
Natálie však velmi rychle pochopila, o co tady jde. Zjistila, že všechny Kateřininy seky jdou na krk a hlavu a jediné bodnutí šlo na srdce. První krev Kateřinu nikterak neuspokojovala. Bojovala však velmi zákeřně. Nikdo jiný by ji nepodezříval z toho, že bojuje na smrt. Natálie mohla přísahat na cokoli, že Kateřinin erb nezná. Napůl zapomenutá rodová msta? Ale to se musí ohlásit předem… Takže? A znova míří na hlavu!
A zase!
Teď už Natálie neměla nejmenší pochyby. Před sebou má velmi dobře vycvičené nájemné vražedkyně. Metoda do první krve je jednoduchá.. Vražedkyně se pokouší o neobratná bodnutí. Přitom ví, že budou odráženy. Ale do smrtících dává veškeré své uměni. Při dobrém výcviku se to dá udělat tak, že nikdo z přítomných nebude mít nejmenší tušení a zabiják dříve nebo později dosáhne svého. Náhoda. Souboj je souboj. Kateřina i ten výcvik má. Natálie ne. Uměla se bít buď do první krve nebo na smrt.
Buď to, nebo ono. Jestli se teď začne bránit proti záludným úderům vážně, všechny rytířky si budou myslet, že se smrtelným soubojem si začala Natálie. A to se potom bude, v případě Kateřininy smrti, muset bít s většinou rytířek tady v sále. Samozřejmě ji některá z přítelkyň bude bránit, ale…
Tak co dělat? Kateřinina družka to už má za sebou. Stojí u stěny a drží se za krvácející zápěstí. To je šílené. Natálie by vyrostla z kůže, když má jenom zranit protivníka, který je pevně rozhodnutý ji zabít.
Nebránila se úderu, jen mu uhnula. Znova. A ještě jednou. Řinkot mečů, ostré srážky. Boj. Natálie koutkem oka zahlédla něčí překvapenou tvář. Cožpak se už některé začínají dohadovat a chápat, co se děje? Co dělat?
Aha! Musí proti Kateřině obrátit její ženskost, tedy sílu. Je vyšší a masivnější. Jenže Natálie je pohyblivější. Uhýbat. Uskakovat. Unavovat. Zdržovat. Tak. Pirueta na podpatku. A ještě. Tenhle úder odrazíme a dvěma uhneme. Ať se to zlombidlo vzteká a nechápe oč jde. A vzteká se. Teď se odkryje. A máš to!
