Zastavily koně. Umělecky provedený vývěsní štít U zlatého medvěda dělal dojem. Na modrém pozadí, které symbolizovalo nebe, letěl dvouhlavý zlatý medvěd. Tlamy široce rozevřené, mocná křídla roztažená přes celý štít. V tlapách nesl překrásného chlapce v křiklavém oblečenÍ. V levém dolním rohu byla namalována drobounká rytířka, která cválala za letící příšerou. Malíř tím chtěl naznačit možnost brzké záchrany. Natálie znovu ucítila drobné píchnutí u srdce.

Rozběhly se k nim služebné. Odvedly koně do stáje, psy do psince a odtáhly nahoru balík s brněním, ostatními věcmi a oblečením. Otylá hospodská se klaněla ve dveřích. Podle zvyku všech hospodských vychvalovala svůj podnik a vyzdvihovala to, že ještě Natáliina maminka, světlá kněžna, tady často prožívala ty nejlepší ze svých dní.

Natálie se podívala nad její mohutné rameno. Stál tam sluha. Začervenal se, když si všiml Natáliina pohledu. Byl podle jejího vkusu. Měl zlaté vlasy jako ona, modré oči jako ona. To jenom Olze je jedno, jaké mají mužští vlasy a oči. Jí stačí, když mají pěknou figuru, ale Natálii ne. Muži musejí mít stejnou barvu očí a vlasů jako ona. Samozřejmě, že i pěknou postavu, to se rozumí samo sebou.

Když Natálie šla za otylou hostinskou, drcla do Olgy loktem a šeptla:

„Ten je můj!“

„Ty seš vždycky rychlejší…“

„Až budeš rytířkou, budeš taky mít nárok,“ řekla nemilosrdně Natálie. Ke schodišti do druhého patra musely projít ohromným sálem. Byl tu krb, postavený z balvanů, erby na stěnách, očouzené mohutné stropní trámy. Rámus tu byl strašný, bylo tu narváno rytířkami. Natálie ucítila čísi nenávistný pohled. Bylo to jako bodnutí kopím. Pochopila, že se její pobyt tady neobejde bez souboje.

„No co? Vždyť jsme se nikdy nebránily takovým…“ pomyslela si. Sluha na schodech vykvikl. Olga ho přece jenom štípla, jakmile se naskytla příležitost. Natálie tentokrát mlčela. Snažila se zjistit, kdo se na ni mohl tak ošklivě podívat. Známých tváří tu bylo mnoho a nepřátel taky neměla málo. To už se tak stává… Nebo je to tentokrát nějaká dosud neznámá rodová nenávist? I to se někdy přihodí.