„Koho jste nazvaly mužem, vážené rytířky?“ zeptala se Natálie hlasitě.

„Toho, kdo samozřejmě mužským je. Je tenoučký, hezoučký,“ Kateřina sejí teď podívala do očí. „I když si připjal meč s jednorožcem…“.

„Jenom disidentky mohou plácat takové nesmysly,“ řekla Natálie. Když uviděla, jak jim zrudly tváře vztekem, štědře přilila oleje do ohně takovou nadávkou, kterou by nestrpěl nikdo: „Zdá se mi, že takové jsou schopné spát i s kosmatým Tro.“

V tom okamžiku bleskurychle vstala, uskočila dozadu a nohou odkopla taburet. Přímo před obličejem se jí bleskly dva dlouhé meče. Ticho se šířilo sálem jako kruhy na vodě, když se do ní hodí kámen. Tím kamenem byl její stůl. Natálie vytrhla meč z pochvy a jen tak zlehýnka jím pohnula vlevo a vpravo. Kateřinina tvář nevzbuzovala důvěru. Takové jsou schopné jakéhokoli porušení soubojových pravidel. Ale to by jí neprošlo. Je tu příliš mnoho rytířek, aby si riskla nedodržení kodexu. Škoda, že tu není Olga. Bohužel, zbrojnošky nesmějí sedět za jedním stolem s rytířkami a už vůbec se nesmějí vměšovat do jejich sporů.

„Urozené rytířky, všechny jste svědky,“ hlasitě řekla Natálie. Sehnula se, ale při tom nespustila oči z protivnic, a vytáhla z holínky dýku. „Mé dámy, prosím o volný prostor a parťačku k boji.“

Teď všechno záviselo na tom, kam se obrátí veřejné mínění. Celé to bylo možné vykládat dvojace. Jestli přítomné rytířky neuznají, že si první začala Kateřina, bude muset Natálie bojovat s dvěma. Ale ne! Všechno je v pořádku. Vedle Natálie se objevila světlovlasá dívka v bílé košili s žlutými rukávy. Její meč se zkřížil s mečem Kateřininy přítelkyně. Během jednoho jediného okamžiku se stoly přemístily ke stěnám a rytířky na ně vylezly. Vykřikovaly bez přílišného nadšení, protože jim bylo jasné, že jde do tuhého. Souboj se povede do první krve.