Až v téhle fázi začaly počítače signalizovat: „Hej, vy tam! Máme pro vás něco zajímavého!“, a tak 31/439 na sebe poprvé upoutal pozornost lidských bytostí. V hlavním stanu VESMÍRNÉ OCHRANY propukl krátký závan vzrušení a mezihvězdného tuláka rychle poctili tím, že namísto pouhého čísla dostal své jméno. Řeckou a římskou mytologii vyčerpali astronomové už dávno, teď se prokousávali panteonem hinduistickým. A tak byl 31/439 pokřtěn na Rámu.

Po několik dní dělaly sdělovací prostředky okolo návštěvníka spoustu povyku, jenže je zle handicapoval nedostatek informací. O Rámovi se věděly pouze dvě skutečnosti — jeho neobvyklá dráha a přibližný rozměr. Ale dokonce i ten byl pouze kvalifikovaným odhadem, založeným na síle radarového odrazu. V teleskopu se Ráma stále jevil jako hvězdička patnácté velikosti — příliš drobná, než aby vůbec měla viditelný disk. Avšak Ráma pronikal k srdci sluneční soustavy, měsíc za měsícem, stával se větší a jasnější; než se ztratí navždycky, orbitální observatoře budou moci shromáždit přesnější informace o jeho tvaru a velikosti. Ještě na to zbývala spousta času a možná, že se nějaká loď při plnění svých běžných úkolů dostane k němu natolik blízko, že pořídí pěkné fotografie. Skutečné setkání bylo nanejvýš nepravděpodobné; náklady na energii, která by umožnila přímý fyzický kontakt s objektem, křižujícím oběžné dráhy planet rychlostí větší než sto tisíc kilometrů za hodinu, by byly neúnosné.

A tak svět na Rámu brzy zapomněl, nezapomněli však astronomové. Jejich vzrušení naopak s plynoucími měsíci narůstalo, poněvadž nový asteroid je stavěl před další a další hádanky.