Ale potom z dr. Stentona nervové napětí opadlo a úlevně si vydechl. Tohle všechno byl nesmysl; měl by se sám před sebou stydět.
Ráma přece s největší pravděpodobností nemůže být koncentrovaná hmota. Žádná hmota dostatečně veliká, aby odpovídala objemem Slunci, by nemohla proniknout tak hluboko do sluneční soustavy, aniž by způsobila poruchy, jež by ji prozradily už dávno předem. Její vliv by se okamžitě byl projevil na oběžných drahách všech planet; vždyť takhle, koneckonců, byly objeveny Neptun, Pluto a Persefona. Ne, bylo naprosto nemožné, aby se sem nepozorovaně vplížilo těleso tak veliké jak vyhaslé Slunce.
Na jednu stranu to byla škoda. Setkání s vyhaslou hvězdou by mohlo být docela vzrušující.
A Ráma se zatím blížil…
3 RÁMA A SÍTA
Mimořádná schůze Poradního sboru pro otázky vesmíru byla krátká a bouřlivá. Ani ve dvacátém druhém století se ještě nepřišlo na způsob, jak zabránit starším a konzervativním vědcům, aby obsazovali klíčová místa ve vědeckých orgánech. Dá se dokonce pochybovat o tom, jestli se tenhle problém vůbec kdy zvládne.
Celou situaci ještě zhoršovalo, že současným předsedou PSOV byl profesor (ve výslužbě) Olaf Davidson, špičkový astrofyzik. Profesora Davidsona objekty menší než celé galaxie příliš nezajímaly a své předsudky se nikdy ani nesnažil skrývat. Třebaže musel připustit, že jeho věda stojí z devadesáti procent na pozorováních realizovaných přístroji umístěnými ve vesmíru, byl z toho pramálo šťastný. Družice, vypuštěné jenom a jenom proto, aby dokázaly některou z jeho nejhýčkanějších teorií, neméně než třikrát v průběhu jeho vynikající vědecké kariéry potvrdily právě tu opačnou.
Problém, který měla Rada před sebou, byl celkem jasný. Nebylo pochyb, že Ráma je těleso krajně neobvyklé — je ovšem taky důležité? Za několik měsíců zmizí navždycky, takže nezbývá mnoho času, aby se něco podniklo. Příležitost nyní promarněná se už nikdy nevrátí.