S vynaložením dost horentních nákladů se mohla adaptovat a vyslat po rychlé trajektorii naproti Rámovi kosmická sonda, která se měla už brzy vypustit z Marsu do oblastí za Neptunem. Nebyla naděje že by na něm mohla přistát; sonda by udělala rekord v rychlosti minutí se dvou těles, neboť součet rychlostí by dosáhl dvou set tisíc kilometrů za hodinu. Rámu by intenzívně pozorovala jenom několik minut — a doopravdy zblízka méně než jednu sekundu. Avšak správným přístrojům by to mělo stačit, aby poskytly odpovědi na mnoho otázek.

Ačkoli měl profesor Davidson k neptunovské sondě velmi nepřátelský vztah, byla už jednou schválena, jenže profesor neviděl žádný důvod k vyhazování nových peněz spolu s těmi už odepsanými. Výmluvně pohovořil o bláznivých nápadech honit se za asteroidy a o naléhavé potřebě nového, vysoce citlivého interferometu, který by se postavil na Měsíci, aby jednou provždy dokázal znovu oživenou teorii velkého třesku jako počátku vesmíru.

Tohle ovšem už byla hrubá taktická chyba, protože mezi členy Rady byli také tři nejzapálenější zastánci modifikované teorie stacionárního vesmíru. V skrytu duše sice souhlasili s profesorem Davidsonem, že honba za asteroidem je mrhání penězi, nicméně…

Davidson prohrál rozdílem jediného hlasu.

O tři měsíce později byla vypuštěna z Phobosu, z bližšího z marťanských měsíců, kosmická sonda překřtěná na Sítu. Doba letu činila sedm týdnů a přístroje byla zapjaté naplno až pět minut před setkáním. Současně se uvolnil roj nosičů s kamerami, aby prolétly kolem Rámy a vyfotografovaly jej ze všech stran.

První záběry, ze vzdálenosti deseti tisíc kilometrů, způsobily, že všichni lidé na světě přerušili práci. Na miliardě televizních obrazovek se objevil nepatrný hladký válec, rychle se zvětšující vteřinu za vteřinou. Od okamžiku, kdy se rozrostl na dvojnásobek, už nikdo nemohl předstírat, že Ráma je dílem přírody.