Zřízení Zóny absolutní biologické bezpečnosti, která by svá ochranná křídla rozprostřela nad lodí i nad staveništěm. Zajištění zmíněné ZABB před útokem zpod povrchu terénu. Každé dvě hodiny kontrola palubních i osobních filtrů. Vybudování krypty na veškeré odpadky včetně použitých filtračních vložek. Každé čtyři hodiny sterilizace, dezaktivace a odplynování ovládacích okruhů kybermechanismů. Prověrka informací od robotů zdravotnické služby, vypuštěných za hranice ZABB. A k tomu samozřejmě všelijaké další drobnosti, jako obsluha meteosond, seizmický průzkum, vyhodnocování speleonebezpečí, registrace tajfunů, lavin, usazenin, krasových jevů, lesních požárů, sopečných erupcí… Představil jsem si, jak ve skafandru, celý zpocený, nevyspalý, vzteklý a již lehce otupělý proplachuji nervové uzly tlouštíka Toma a nad hlavou mi zatím poletuje automatický strážní průzkumník a s neodbytností idiota už podvacáté bzučí, že támhle pod tím keřem se usadila nestvůrná kropenatá žába neznámého druhu, ve sluchátkách vřeští poplašné signály nadmíru zneklidněných robotů zdravotnické služby, kteří zjistili, že nějaký místní virus vykazuje abnormální reakci na Baltermantzův test a je tedy teoreticky schopen naši bioblokádu prorazit. Vanderhoose, který, jak se ostatně na lékaře a na kapitána sluší a patří, sedí v lodi, mi celý ustaraný zvěstuje, že hrozí proboření lodi do podzemního močálu, kdežto Komov s tradičním ledovým klidem oznamuje, že motor jeho glyderu rozežrali maličcí broučci na způsob mravenců a že v daném okamžiku tito mravenečkové pilně ochutnávají z jeho skafandru… Uf! Ačkoli — na takovou planetu by mě samozřejmě nevzali. Mě vzali přesně na takovou, pro jakou se ani žádné vzorové předpisy nevypracovávají. Protože jich není zapotřebí.

U průlezu jsem se na chvilku zarazil, otřepal zrnka písku ulpělá na podrážkách, postál jsem s rukou položenou na bok lodi, vydechující příjemné teplo, a píchl jsem prstem do blány. Uvnitř bylo také ticho, ale to mi aspoň připadalo útulné a domácké jako ticho prázdného přívětivého bytu.