Vypadalo to tak, že si první důstojník zvolil právě tento okamžik, aby prověřil ukotvení jednoho ze stožárů, a využil stavu div ne beztíže k tomu, aby se téměř v plné své délce vzepjal nad povrch paluby. Třebaže si většina členů posádky Bree už docela zvykla na podobné kousky, byl na něj stejně fantastický pohled, jak se tyčil vzhůru, nejistě vyrovnávaje rovnováhu na zadních šesti nohou; to však nebylo to hlavní, co na Barlennana zapůsobilo. Při tíze dvou liber nezbývalo, než aby se každý něčeho držel anebo se dal odfouknout prvním závanem větru; šesti nohama určenýma k chůzi se ale nikdo udržet nedokázal. Jakmile udeří vichřice — teď by však stejně žádný povel nebylo slyšet, i kdyby kapitán ječel nejhlasitěji, jak dovede. Už se dokonce chystal přelézt první nárazníkový pás, který jej odděloval od místa činu, když si všiml, že první důstojník má k postroji kolem těla a k palubě přivázanou sadu provazů a že je téměř stejně bezpečně upoutaný jako stožár, na němž pracoval. Barlennan se opět uvolnil. Věděl, proč to Don udělal — byl to prostě projev odporu určený tomu, co pohánělo tuto bouři, a první důstojník se záměrně snažil vštípit tento svůj postoj posádce. Správný chlap, pomyslel si Barlennan a znovu věnoval pozornost zálivu.

Žádný pozorovatel by teď nedokázal určit, kde leží linie pobřeží. Na všech stranách do vzdálenosti sta yardů od Bree všechno zakrýval oslepující vír bělostné tříště a bělavého písku; když prudce šlehající kapky metanu začaly jako kulky zasypávat a zaslepovat jeho oční šupiny, dala se s obtížemi rozeznat již i sama loď. Aspoň že paluba pod jeho početnýma nohama stále zůstávala pevná jako skála; ať už bylo v této chvíli plavidlo sebelehčí, nevypadalo na to, že se dá odfouknout. Taky by nemělo, chmurně uvažoval kapitán, když si vybavil desítky lan, jež je poutala k hluboko zaseknutým kotvám a zakrslým stromům, rozsetým po pláži. Nemělo by — ale na druhé straně by to nebyla první loď, která zmizela, když se odvážila tak blízko k Okraji.