Snad byla posádka tak trochu v právu, že k Letci chovala nedůvěru. Ostatně právě ten podivný tvor ho přesvědčil, aby tady strávili zimu, a nějakým podivným způsobem toho dosáhl, aniž přislíbil lodi či posádce jakoukoli ochranu. Ale na druhé straně kdyby je Letec chtěl zahubit, určitě to mohl provést mnohem snáze a bezpečněji, než aby je nalákal na podobný podfuk. Kdyby se třeba i tady, kde hmotnost tolik neznamená, ta obrovitá konstrukce, na níž létal, snesla nad Bree, nebylo dál o čem mluvit. Barlennan začal myslet na něco jiného; jako pravý Meskliňan v plné míře prožíval bytostnou hrůzu z představy, že by se třeba jen na čas ocitl pod něčím skutečně masivním.

Posádka se už před drahnou chvílí ukryla pod palubními přístřešky — dokonce i první důstojník přerušil práci, když bouře udeřila doopravdy. Přítomni byli všichni; dokud ještě viditelnost umožňovala obhlédnout celou loď, spočítal Barlennan hrbolky, jež se rýsovaly pod ochrannou tkaninou. Doma zůstali i lovci, protože žádný z námořníků ani nepotřeboval Letcovo varování, že se blíží bouře. V posledních deseti dnech se nikdo z posádky nevzdálil z bezpečí lodi na více než pět mil a při této tíze nebylo pět mil žádnou vzdáleností.

Ovšemže měli spoustu zásob; sám Barlennan nebyl žádný hlupák a dělal všechno pro to, aby nikoho takového nezaměstnával. Stejně ale bylo příjemné opatřit si čerstvou potravu. Uvažoval o tom, na jak dlouho je současná bouře přiměje zůstat v úkrytu; nic takového znamení, jež zřetelně ohlašovala příchod atmosférické poruchy, neprozradila. Možná to ví Letec. Tak či tak, na lodi se teď stejně nedalo nic víc udělat; klidně by si s tím podivným stvořením mohl promluvit. Pokaždé, když se podíval na zařízení, které dostal od Letce, pociťoval Barlennan nedůvěru a mírné vzrušení a pokaždé to pro něj byl zážitek, když se mohl znovu přesvědčit o jeho schopnostech.

Ta věc se nacházela na záďovém prámu hned vedle Barlennana, skrytá pod nevelkým ochranným přístřeškem.