Na to Barlennan přímo neodpověděl. Dotyčná sopka dosud mezi nimi tvořila předmět sporu, protože se nacházela v té části Mesklinu, která podle Barlennanových zeměpisných znalostí neexistovala.

„Co by mě skutečně zajímalo, Charlesi, je to, jak dlouho potrvá tahleta fujavice. Řekl bych, že ji vaši lidé shora vidí a že by mohli odhadnout její rozsah.“

„To už máte potíže? Zima teprve začíná — ještě vás čekají tisíce dnů do chvíle, než odsud budete moci vyrazit.“

„To vím. Máme spoustu jídla, aspoň pokud jde o kvantitu. Ale občas bychom rádi něco čerstvého a hodilo by se vědět předem, kdy můžeme vyslat sem tam nějakou partu na lov.“

„Rozumím. Obávám se, že to bude třeba velmi pečlivě načasovat. Minulou zimu jsem tady nebyl, ale pokud vím, v zimním období se bouřky v této oblasti vyskytují skoro nepřetržitě. Byl jste vlastně už někdy u rovníku?“

„U čeho?“

„Myslím, že je to totéž, co máte na mysli, když mluvíte o Okraji.“

„Ne, tak blízko jsemještě nikdy nebyl a nechápu, jak by se někdo mohl dostat blíž. Připadá mi, že kdybychom se pustili po moři ještě o kus dál, ztratili bychom poslední zbytek tíhy a odletěli do prázdna.“

„Nevím, zda vás to utěší, ale jste na omylu. Kdybyste pokračovali v plavbě, vaše tíha by se začala zase zvyšovat. Teď jste zrovna na rovníku — na místě, kde je tíha nejnižší. To je důvod, proč jsem tady. Už začínám chápat, proč odmítáte věřit, že dál na sever leží pevnina. Když jsme o tom posledně mluvili, myslel jsem, že nám překáží jazyková bariéra. Snad byste mi mohl věnovat chvilku a vysvětlit mi vaše představy o světě. Nebo snad máte mapy?“

„Máme samozřejmě Mísu. Je tady u mne, na záďovém prámu. Bohužel teď nic neuvidíte, protože slunce právě zapadlo a Esstes nedává dost světla na to, aby prorazilo tuto oblačnost. Až vyjde slunce, tak vám Mísu ukážu. Mé plošné mapy by vám nebyly moc platné, protože žádná z nich nepokrývá dostatečně velké území, abyste si mohl udělat opravdu dobrý obrázek.“