Překulil se po zemi, a aniž se ohlédl, kopnut dozadu a nohou zasáhl učně do žaludku. Mladík se složil a špičatá železná tyč mu vyklouzla z ochablých rukou.

Oraiel, najednou střízlivý, vytáhl zpod kožešin za sebou dlouhý obouruční meč a vrhl se na Jasona. Jasona sice před chvílí hrot tyče minul, ale držadlo mu ochromilo pravou paži, která mu teď visela ochable u boku. Levou ruku měl však v pořádku, vrhl se proti meči, dříve než mohl dopadnout, a sevřel rukou žonglérovi hrdlo, palec a ukazováček na tepně. Muž křečovitě kopal, pak se v bezvědomí zhroutil.

Jason nikdy nezapomínal na krytí z boku, nyní sledoval jedním okem stařenu, která vytáhla lesklý nůž s pilovitým ostřím — camach byl zbrojnicí skrytých zbraní — a vrhla se do útoku. Jason pustil žongléra a sekl ji po zápěstí, a nůž mu spadl k nohám.

Vše se odehrálo asi v deseti sekundách. Oraiel a jeho učeň leželi v bezvědomí jeden přes druhého v nedůstojné poloze, zatímco stařena vzlykala u ohně a držela si zápěstí.

„Pěkně děkuju za pohostinnost,“ řekl Jason a pokoušel se třením oživit zhmožděnou ruku. Když opět mohl pohybovat prsty, svázal ženu a dal jí roubík do úst, potom ostatním a srovnal je do úhledné řady na podlahu. Oraiel měl oči otevřené, z nichž vyzařovala neutuchající z᚝.

„Jak jste zaseli, tak sklízíte,“ prohlásil a sebral kožešiny. „To je další věc, kterou se můžete naučit nazpamě. Nikdo vám nemá za zlé, že jste se pokusili získat informace a současně odměnu. Ale byli jste trochu moc chamtiví. Vím, že toho teď litujete a že chcete, abych se spokojil s těmito kožešinami prožranými od molů a zamaskoval se jimi, zrovna tak jako s tímhle usmoleným kožešinovým kloboukem, který pamatuje lepší časy, a snad s jednou nebo dvěma zbraněmi.“

Oraiel zabručel a ústa ucpaná roubíkem se mu pokryla troškou pěny.