„Tamhle přijíždějí!“ zvolal metalurg, upustil podnos a prchal opačným směrem. Začala výt poplašná siréna a strážní se rojili ze stanů.

Útočníci udeřili na tábor jako náhlý záchvěv zemětřesení. Na přípravu na něj však nebyl čas, a muži poblíž plotu zemřeli, dřív než mohli zvednout zbraně. Zvířata útočníků se svými pařáty na nohou, velkých jako sloupy, zarývala do země a řítila se vpřed v jednom okamžiku vzdálená hrozba, v příštím zdrcující přítomnost. První zvíře narazilo na plot, svou vahou plot strhlo, a i když elektřinou nabité dráty jasně zazářily a zvíře zabily, jeho dlouhý, tlustý krk dopadl se zaduněním k zemi rovnou před strážního důstojníka. Ten na něj vytřeštil oči, ale jen na okamžik, než mu jezdec vpálil do oka šíp — pak zemřel.

Vražda, hvízdající smrt. Útočníci udeřili jednou a zmizeli přiřítili se těsně k plotu, přeskakovali tělo mrtvého zvířete a z jejich krátkých laminátových luků proudily svazky šípů. Přestože bylo pološero, hřbety hřmotících, ztěžka oddychujících zvířat jim poskytovaly výborný výhled na cíle. Muži umírali nebo s utrpěným zraněním klesali k zemi. Jeden šíp se dokonce zaryl do zejícího otvoru sirény, která pak zarachotila a se zasténáním zmlkla.

Udeřili rychle a stejně tak zmizeli z dohledu v rokli za návrším utopené ve stínu, a v ohromujícím tichu, které následovalo, zaznívalo sténání raněných neuvěřitelně hlasitě.

Nyní již obloha téměř zcela ztmavla a temnota zmatek jen zvýšila. Když se náhle rozsvítily výbojky, z tábora se stalo tratoliště krve po vraždění obklopené nocí. Pořádek se podařilo obnovit pouze zčásti, když Bardovy, vedoucí expedice, začal řvát do megafonu rozkazy. Když zdravotníci oddělili umírající od mrtvých, byly spěšně vytaženy a rozmístěny minomety. Jeden z hlídkujících varovně vykřikl, rozzářil se velký reflektor — a odkryl pohled na temnou masu jezdců, kteří se opět shromažďovali na hřbetu vyvýšeniny.