Cítil, jak kolem něj pulzuje život tisíců nomů. Jak zakládají rodiny. Jak se usazují.

Loudal se zpátky do svého doupěte pod zchátralou kůlnou. Po chvíli dospěl k rozhodnutí a vytáhl Věc z díry ve zdi.

Žádné světýlko na ní nesvítilo. Věc se nerozsvítí, dokud nebude někde u elektrického vedení, pak se rozhoří a bude moci promluvit. Nějaké vedení v lomu bylo a Dorcas už ho uvedl do provozu. Ale Masklin tam Věc nevzal. Tvrdá černá krychlička říkala takové věci, že to Masklina vždycky vyvedlo z rovnováhy.

Ale věděl naprosto jistě, že ho slyší.

„Starý Torrit umřel minulý týden,“ promluvil k ní po chvilce. „Byli jsme trochu smutní, ale koneckonců byl moc starý a prostě umřel. Chci říct, nic ho předtím nesežralo, ani nepřejelo nebo tak.“

Masklinův malý kmen kdysi žil v náspu dálnice uprostřed zvlněné krajiny, plné bytostí žádostivých čerstvého noma. Myšlenka, že byste mohli zemřít prostě tím, že přestanete žít, byla pro ně nová.

„Pochovali jsme ho nahoře na kraji brambořiště, hlouběji než dosáhne pluh. Nomové z Obchoďáku asi ještě pohřeb nechápou. Myslí si, že Torrit vyraší nebo co. Myslím, že si to pletou s tím, co se děje se semeny. Samozřejmě, nevědí nic o pěstování obilí. Protože žili v obchodním domě, víš. Je to pro ně všechno nové. Pořád remcají na jídlo, že pochází ze země; mají zato, že to není přirozené. A myslí si, že déšť je hasicí systém. Zřejmě se domnívají, že celý svět je jenom větší obchodní dům. Ehm.“

Chvíli civěl na nereagující krabičku a usilovně přemýšlel, co by dalšího řekl.

„Takže to znamená, že bábi Morkie je nejstarší nom,“ řekl nakonec. „A to znamená, že má nárok na členství v Radě, i když je žena. Opat Gurder na to upozornil, ale my jsme řekli, tak fajn, řekni si jí to sám, a on mlčel, takže je v Radě. Ehm.“