Prohlížel si nehty na rukou. Věc naslouchala odstrašujícím způsobem.

„Všichni mají strach ze zimy. Ehm. Ale nanosili jsme si moře brambor a tady dole je celkem teplo. Ale mají někdy směšné nápady. V Obchoďáku, povídali, když bylo období Vánočního trhu, objevoval se kalous Santa. Já jenom doufám, že se nevypraví sem za námi. Ehm.“

Poškrábal se za uchem.

„Celkem vzato, jde všechno dobře. Ehm.“

Naklonil se blíž.

„Víš ty, co to znamená? Když si myslíš, že všechno jde dobře, zhatí se něco, o čem jsi jakživa neslyšela. Já to říkám pořád… Ehm.“

Černá kostka nasadila soucitný výraz.

„Každý říká, že si dělám moc starosti. Myslím, že není možné dělat si až moc starostí. Ehm.“

Přemýšlel dál.

„Ehm. Myslím, že tohle jsou prozatím asi všechny novinky.“ Zvedl Věc a vrátil ji do díry.

Byl na rozpacích, má-li jí říct o rozepři s Grimmou, ale to byla, no, osobní záležitost.

To je všechno tím čtením, tak je to. Neměl jí dovolit, aby se učila číst a cpala si do hlavy věci, které nepotřebuje znát. Gurder měl pravdu, ženám se doopravdy přehřívá mozek. Grimmě se patrně v těchto dnech celý čas vaří klokotem.

Šel a řekl jí, podívej, teď už se všechno usadilo, je čas se vzít, jako to dělají nomové z Obchoďáku, Opat při tom něco mumlá a podobně.

Ale ona odpověděla, že to neví jistě.

Masklin na to, takhle se to dělá, řeknu si o tebe, a vdáš se, tak je to.

Odpověděla, že už dávno ne.

Postěžoval si bábi Morkie. Čekali byste, pomyslel si, trochu pochopení. Potrpěla si na tradice, ta naše bábi. Řekl, bábi, Grimma nedělá, co jí říkám.

A ona na to řekla, má recht. Kéž by mne napadlo nedělat, co se mi řeklo, když jsem byla mladá holka.

Tak se svěřil Gurderovi, který s ním souhlasil: ano, to je velmi špatné, dívky by měly dělat to, co se jim řekne. A Masklin ho prosil, tak jo, řekni jí to. A Gurder řekl, no, é, ona je skutečná osobnost, možná bude lepší chvilku to nechat a teď se koneckonců časy mění…