Syntéza rozumů je nevyhnutelná. Přinese nesčetné množství nových rozměrů vnímání a chápání světa, což povede k zatím jen velmi těžko představitelnému zvýšení množství, ale především kvality použitelných informací, které zase bude znamenat zásadní minimalizaci lidských útrap a rozhojnění pozitivních emocí na úroveň, o níž dnes rovněž nemáme odpovídající představu. Pod pojem „domov“ se najednou vejde celý vesmír. (Snad právě proto se do oběhu dostal ten naprosto povrchní a nezodpovědný název — Poutníci!) Vznikne zásadně nový metabolismus, v jehož důsledku budou život a zdraví prakticky věčné. Věk každého jedince bude srovnatelný se stářím kosmických těles. Psychické opotřebení a únava se stanou čímsi naprosto neznámým. Monokosmická individualita se dokonale obejde bez tvořivé iniciativy jiných jedinců. Bude sama sobě tvůrcem i spotřebitelem veškerých kulturních hodnot. Monokosmik bude schopen nejen utvořit si z jediné kapky vody představu o celém oceánu, ale i o celém světě bytostí, které ho obývají, včetně bytostí myslících. Toto vše v podmínkách nepřetržitého, neukojitelného senzorického hladu.

Každý nový jedinec vzniká jako výtvor synkretického umění: na jeho vzniku se podílejí fyziologové, genetici, inženýři, psychologové, estetici, pedagogové i filozofové Monokosmu. Tento proces nepochybně trvá několik desítek pozemských let a — jak jinak — patří k nejúchvatnějším a nejúctyhodnějším poutnickým aktivitám. Moderní lidstvo nezná analogie k umění takového druhu, snad s výjimkou v dějinách tak vzácných případů Velké lásky.