Stejně jako Rivera neměl ani Toivo žádné přátele. Obklopovali ho věrní a spolehliví kolegové, a také on sám byl věrný a spolehlivý partner do jakéhokoli podniku, ale opravdové kamarády si nikdy nepořídil. Asi proto, řekl bych dnes, že být jeho přítelem bylo příliš nesnadné: Nikdy a v ničem se sebou nebyl spokojen, takže nikdy a v ničem neslevil ani těm ostatním. Žila v něm taková ta nelítostná zaměřenost na cíle, jakou jsem dřív zaznamenával jen u velkých vědců a špičkových sportovců. Při které na nějaké kamarádíčkování není pokdy…

Ačkoli, jednoho přítele přece jen měl. Vlastně přítelkyni. Mám na mysli jeho ženu Asju Stasovovou, jinak též Anastasju Pavlovnu. Když jsem se s ní seznámil, byla to okouzlující drobná osůbka, živá jako rtuť, s jazykem jako meč, nadobyčej náchylná k překotným soudům a nepředloženým názorům. Proto se atmosféra jejich domácnosti téměř vždy blížila bojové a považovalo se za vyslovenou rozkoš sledovat (samozřejmě zpovzdáli) jejich neustále propukající slovní potyčky.

Byla to podívaná o to rozkošnější, že v normálním, rozuměj pracovním, ovzduší Toivo působil dojmem člověka spíše pomalého a nemluvného. Jako by ho neustále zaměstnávala nějaká velice důležitá, zevrubně promyšlená idea. Ale v Asjině společnosti to neplatilo. Jedině v její společnosti. Vedle ní se z něj stával Démosthénés, Cicero, apoštol Pavel: hlásal věčné pravdy, budoval maximy a — ať se na místě propadnu, jestli to tak nebylo! — dokonce špičkoval…! Bylo těžké si jen představit, nakolik různí byli tihle dva lidé — mlčenlivý a rozvážný Toivo Glumov Zaměstnaný, a jiskřivě duchaplný, řečný, filozofující, beznadějně omylný a své omyly zapáleně hájící Toivo Glumov Domácí. Doma dokonce i jedl s chutí. Dokonce byl ochoten u jídla střečkovat a vymýšlet si. Asja pracovala jako gastronomka a degustátorka a vařila zásadně sama. Tak to chodilo v domácnosti její matky a stejně to vypadalo i u její babičky. Celá tradice, jíž se Toivo nikdy nepřestával nadšeně obdivovat, vyvěrala v rodině Stasovově z hlubin staletí, z oněch nemyslitelných dob, kdy ještě neexistovala molekulární kuchyně a docela obyčejný karbanátek bylo nutno zhotovovat v přísné posloupnosti nepředstavitelně složitých a nepříliš vábných procedur…