Pokus proběhl podle předpokladů; sluneční neutrina byla zjištěna. Jenže — bylo jich strašně málo. Mělo jich být třikrát nebo čtyřikrát tolik, než kolik se masivnímu zařízení podařilo zachytit.

Zcela jasně tady cosi nesouhlasilo a v průběhu sedmdesátých let dvacátého století přerostl Případ zmizelých neutrin ve velký vědecký skandál. Byla zkontrolována veškerá zařízení a pak přezkoušena ještě jednou, přezkoumány byly teoretické předpoklady a experiment byl mnohokrát provedený celý znovu vždycky s tímtéž záhadným výsledkem.

Na konci dvacátého století byli astrofyzikové nuceni přijmout zneklidňující závěr — ačkoli si tehdy ještě nikdo neuvědomoval všechny důsledky, jež z něho plynuly.

Na teorii nebyla chybička, ani na zařízení. Potíž se skrývala hluboko ve Slunci.

První tajné zasedání v historii Mezinárodní astronomické unie se konalo roku 2008 v Aspenu ve státě Colorado — nedaleko dějiště původního pokusu, který teď už zopakovali v tuctu zemí. O týden později se nacházel Zvláštní bulletin Mezinárodní astronomické unie č. 55/2008, nesoucí úmyslně zamlžený titulek Několik poznámek k reakcím ve Slunci, v rukou všech vlád na Zemi.

Člověk by předpokládal, že jak zpráva pozvolna prosakovala ven, oznámení konce světa vyvolá jistou míru paniky. Ve skutečnosti všeobecná reakce bylo ohromené mlčení — potom následovalo pokrčení rameny a návrat k normálnímu, každodennímu způsobu života.

Jen málo vlád kdy hledělo dál dopředu než k následujícím volbám, málokterý člověk za životy svých vnuků. A kromě toho, astronomové se mohli mýlit…

I když byla lidská civilizace odsouzena k smrti, datum popravy zůstávalo stále nejisté. Slunce nevybuchne určitě přinejmenším v následujících tisíci letech; a kdo by ronil slzy pro čtyřicátou generaci?

5. NOČNÍ JÍZDA