Místní spojovací síť na Tarně nikdy nefungovala lépe než z devadesáti pěti procent — avšak na druhé straně taky nikdy hůř než na osmdesát pět procent. Jako většinu ze všech zařízení na Thalasse ji zkonstruovali dávno pohřbení géniové, takže jakékoli poruchy katastrofálního rozsahu byly skutečně nemožné. I kdyby se dokonce porouchala řada součástí, celý systém by stále obstojně fungoval až do té doby, dokud by to někoho nenaštvalo a neopravil by ho.

Technici tomu říkali „elegantní degenerace“ — a tenhle obrat prý dost přesně popisoval životní styl Lassanů, jak prohlašovali někteří cynikové.

Podle údajů ústředního počítače balancovala teď spojovací síť v mezích své běžné devadesátiprocentní propustnosti, ale primátorka Waldronová by klidně snesla i méně. V průběhu poslední půlhodiny jí telefonovala větší část obce a přinejmenším padesát dospělých i dětí se motalo v zasedací síni rady — což bylo víc, než se do ní mohlo slušně vejít a zaujmout svoje sedadla. Počet účastníků nutný k právoplatné schůzi činil dvanáct a někdy vyžadovalo drakonická opatření shromáždit takový počet dosud nevychladlých těl na jednom místě. Zbytek z pěti set šedesáti obyvatel Tarny dával přednost tomu, že sledoval a hlasoval, pokud se lidé cítili dostatečně zainteresovaní — jednání v domácím pohodlí.