„To je směšné. Ať podnikneme cokoli, najdou si nás asi tak za deset minut. Kromě toho nejspíš vědí přesně, kde nás hledat.“

„Naprosto souhlasím s členem rady,“ řekla primátorka Waldronová, vychutnávající takovou neobvyklou příležitost. „Každá kolonizační loď určitě bude mít mapy Thalassy. Možná že jsou tisíc roků staré — ale budou zachycovat Místo prvního přistání.“

„Jenže předpokládejme — jenom předpokládejme — že to přece jen jsou mimozemšťané?“

Primátorka si povzdechla, napadlo ji, že všechny tyhle úvahy byly omleté do naprostého vyčerpání už před celými staletími.

„Žádní mimozemšťané neexistují,“ pronesla s jistotou. „Aspoň ne na tak vysoké úrovni, aby byli schopní kosmických letů. Ovšemže, nemůžeme si být jistí na sto procent — ale na Zemi po nich pátrali všemi možnými prostředky tisíc roků.“

„Je tu jiná možnost,“ ozvala se Mirissa, která stála společně s Brantem a s Kumarem skoro až vzadu v síni. Všechny hlavy se obrátily jejím směrem, až Brant vypadal trochu rozmrzele. Přes všechnu lásku k Mirisse bývaly doby, kdy si přál, aby nebyla vždycky tak naprosto dokonale o všem zpravená a aby její rodina neopatrovala po posledních pět generací Archív.

„A jaká, moje milá?“

Nyní se rozmrzelost přenesla na Mirissu, ačkoli svou podrážděnost skrývala. Neměla ráda, když se k ní choval blahosklonně člověk, který nebyl příliš inteligentní, ačkoli bezpochyby chytrý — nebo prohnaný bylo snad výstižnější slovo. Skutečnost, že primátorka Waldronová dělala oči na Branta, nezneklidňovala Mirissu ani v nejmenším, jenom ji to bavilo a dokonce pociťovala vůči starší ženě jistý soucit.

„Mohla by to být nějaká jiná automatická osidlovací loď, podobná té, co přivezla na Thalassu genetické předlohy pro naše předky.“

„Jenže až teď — tak pozdě?“

„Proč ne? První osidlovací lodě dosahovaly jenom několika málo procent rychlosti světla. Země je průběžně zdokonalovala — až do chvíle, kdy zanikla. Poněvadž pozdější typy byly téměř desetkrát rychlejší, předehnaly ty dřívější v průběhu jednoho století, přibližně. Mnoho z nich je určitě ještě na cestě. Ty myslíš že ne, Brante?“