Prodavač mu odpověděl mnohomluvně, a Fotij van Kun z jeho slov neporozuměl ani jedinému. Sklonil se tedy, vzal z police vojáčka a ukázal ho prodavači. Ten se nesmírně podivil, jako kdyby si u něho nikdo nic takového dosud nekupoval, vzal z police „kouli na přemýšlení“ a podal ji van Kunovi, protože byl přesvědčen, že koule bude právě to, co zákazník potřebuje.

Van Kun vyhledal na tabuli slovo „ne“.

Prodavač s politováním odložil kouli zpět, přistoupil k tabuli a ukázal na číslo v levém sloupci. Kun si vyhledal očima odpovídající hodnotu v pravém sloupci a bylo mu jasné, že vojáček je drahý. Celých osm elů. Tolik, co stojí kobereček z ptačích per nebo oběd v prvotřídní restauraci. Nesmírně se tomu podivil, pak však usoudil, že hodnota je dána náročností výroby. Vojáček velký asi jako ukazovák byl skutečně proveden nesmírně pečlivě. Byl odlit z nějakého těžkého kovu. Brnění měl z kousíčků měděné fólie, plášť mu ušili z látky a na drobné tváři a obnažených rukách bylo válečnické tetování. Van Kun v duchu zvážil, kolik má u sebe peněz. Vždyť je ani k ničemu nepotřebuje. Zítra má přiletět Příboj z Galaktického centra s výstrojí a zásobami pro expedici. Zamračený představitel kosmické flotily Andrej Bruce ho aspoň rozhodně ujišťoval, že se koráb blíží a nemá zpoždění. Příboj s sebou odveze van Kuna a na člunu ho znovu vysadí na Ar-A. Kdo ví, jestli se van Kun ještě někdy dostane na Pe-U. Nejspíš nikdy. A vojáčci jsou oblečeni podle barev klanů, to samo už je historií a upadá v zapomnění. Jenom v horských knížectvích se ještě uchovaly podobné pláště. A tradiční zbraně jsou foukačka, sekerky s otráveným ostřím, dvojité dýky, to všechno je pomalu vidět jen v muzeích. Nebo to někde zapadne, protože dnes dokážeme ocenit více vzdálenou minulost než obyčejné věci ze včerejška.

Vojáčků bylo celkem šedesát. Každý jiný. Dokonce i vojáčci jednoho klanu se od sebe lišili svými zbraněmi a brněním. Kdyby vzal všechny peníze, které má uloženy v hotelu, stačilo by mu to.