Otevřel skříň ve zdi, bunda se povalovala na dně. Náprsní taška v ní nebyla.

Tím prakticky ztratil naději, že peníze najde, a to ho připravilo o několik dalších minut. Pak ještě hledal pod postelí, v koupelně a předsíni. Všude se setkával se stopami nedokonalé, amatérské a rychlé, zato však důkladné prohlídky.

Fotij van Kun se musel vzdát naděje, že peníze najde. Proklel tuto planetu, proklel svou ‘vojáčkovou’ vášeň a uvědomil si, že do zahájení jeho závěrečného vystoupení ve Škole vědění zbývá sedm minut.

Fotij van Kun byl vždy přesný, nesnášel nedochvilnost. Během šesti minut se musel převléknout, o osprchování už nemohla být ani řeč, doběhnout do Školy vědění a vysvětlit prodavači, že peníze sežene zítra a ostatní vojáčky koupí, takže je ‘laskavě nikomu neprodávejte’.

Převlékl se tak rychle, že neměl čas na žádné dlouhé, soudné uvažování. Mohl jen konstatovat, že se stal obětí loupeže, kterých tu bylo, jak slyšel, velké množství. Stát se teprve poměrně nedávno dostal z temné doby klanového nepřátelství a první továrny, školy, první ústřední vláda, to všechno vzniklo jen o málo víc než před sto lety. Takže planeta Pe-U vpadla do kosmické doby, aniž si stačila prožít až do konce své společenské dospívání. V horách obklopujících hlavní město, na ostrovech uprostřed oceánu, v jiných malých státečcích však stále panovaly barbarské zvyklosti a živelnost primitivních vztahů vystříkla čas od času jako příbojová vlna do nového světa ve větších městech. Galaktické centrum zařadilo planetu Pe-U ke světu pro omezený kontakt, vztahy s planetou musely být nesmírně diplomatické, nesměly ani v nejmenším zasahovat do jejího přirozeného vývoje.