Potom budovali třetí vrstvu, která byla podobná druhé, ale lišila se od ní tím, že nyní byl tuhový čtverec o něco větší a přečníval na každé straně tuhový čtverec předchozí vrstvy. Některé tuhové kostky měly jeden roh ubraný, takže v místě, kde se stýkaly čtyři takové kostky, vznikla jamka. Do té kladli muži malé kusy stříbrolesklého kovového uranu. Práce pokračovala rychle a pokaždé tuhový čtverec nové vrstvy o něco přečníval tuhový čtverec vrstvy, která ležela pod ním.

Compton tiše přihlížel čilému ruchu. Pod jeho vysokým klenutým čelem se rychle honily myšlenky. Čertovský chlapík, ten Fermi, říkal si v duchu, pracuje zpaměti, ani se nepodívá do zápisků. Na okamžik ho pojala závist k slavnému kolegovi. Sám byl schopným experimentálním fyzikem, provedl řadu významných prací, jeden nový fyzikální zákon objasňující, jak se chová elektromagnetický paprsek při setkání s elektronem, dokonce se po něm nazývá. „Comptonův jev“, ale spravedlivě musí uznat, že mozek Fermiho je lepší a že bez jeho pomoci by Spojené státy nikdy nebyly daly celý podnik s atomovou energií dohromady. Aspoň ne tak brzy, opravil se.

„Chcete sestavit z tuhy elipsoid?“ pravil nahlas k Fermimu.

„Tak jest!“ přikývl Ital. „Ale bojím se, že nebude dost kovového uranu!“

„Máte ještě kysličník uranu,“ připomenul Compton.

„Ten nebude tak účinný,“ namítl Fermi. „Ale konečně jaká pomoc.“

Ohromná krychle rychle rostla. Při čtyřicáté vrstvě se tuhové kostky už rozprostřely po celé ploše s hranou dva a půl metru dlouhou. Dělníci už musili používat přenosných žebříků. Tato čtyřicátá vrstva byla kladena s obzvláštní péčí a skládala se z tuhových krychliček, probraných žlábky tak, že bylo možno zasunout až do středu vrstvy jednak komůrky s plynem, který prozradí neutrony, jednak dlouhé úzké pruhy šedobílého kovového kadmia, které neutrony dychtivě pohlcuje. Další tuhové čtverce už se postupně zmenšovaly. Kovový uran docházel, a tak ho začali střídat s kysličníkem uraničitým, který kladli v malých hliníkových plechovkách do jamek v tuze.