„Jak tomu budeme říkat?“ prohodil Compton k Fermimu.

Ital se široce usmál. „No, skládáme to na hromadu, proč tedy bychom tomu nemohli říkat pile, hromada, kupa? Bude to aspoň hezké krycí jméno proti špiónům, nemyslíte?!“ Američan se usmál. Mladí asistenti sdíleli veselí Fermiho, a slovo pile se stalo okřídleným výrazem pro to, čemu se později v Evropě začalo říkat atomový reaktor.

Při padesáté vrstvě Compton zneklidněl. „Co kdybychom zkusili zápis neutronů?“ navrhl. Věděl, jako všichni přítomní vědečtí pracovníci, že uvnitř stále rostoucí krychle z tuhy, uranu a betonu probíhá podivuhodný pochod. Pronikají do ní neutrony, základní částice hmoty, které spolu s protony skládají atomová jádra všech prvků. Ty neutrony vylučuje ze vzduchu a z každé hmoty, s kterou se setká kosmické záření. Přichází k nám z dalekých končin vesmíru a ve dne v noci nepřetržitě, bez ustání bombarduje povrch zeměkoule a všechno, co je na něm. Do jejich kupy vlétnou neutrony rychlostí několika tisíc kilometrů za vteřinu, ale jakmile se setkají s tuhou, začnou se rychle brzdit. Odevzdávají svou energii atomům uhlíku, z nichž je tuha utvořena, a jejich rychlost v okamžiku klesne na pouhé dva kilometry za vteřinu. Compton jako by viděl ten nápor neutronů. Potom už se pohybují neutrony tuhou celkem nerušeně, a jakmile se setkají s atomovým jádrem uranu, stane se zvláštní věc: jádro se pod jejich náporem rozštípne na dvě velké trosky a na několik neutronů! Trosky se rozletí od sebe rychlostí několika tisíc kilometrů za vteřinu, ale poněvadž se pohybují v tuhé hmotě a mají značný elektrický náboj, jsou elektrickými náboji neporušených atomových jader velmi rychle zabrzděny.