A tak nakonec je z toho pořádná teplota, poněvadž se všechny ty pochody odehrávají závratnou rychlostí. Neutron rozštípne atomové jádro a zabrzděné trosky ohřejí místo, kde došlo k rozštěpení, o tak nepatrný zlomek stupně, že neexistuje přístroj dosti citlivý, aby to změřil. Ale z jádra se současně oddrobí nejméně dva neutrony a těm trvá jen stomilióntinu vteřiny, než se setkají s jinými jádry uranu a rozštěpí je. Pak už tu jsou dvě nová rozštěpená jádra, dva nové ohřáté body a zároveň čtyři nové neutrony — ty dva staré, uvázly v troskách obou rozštěpených uranových jader. Tyto čtyři nové neutrony rozštěpí za stomilióntinu vteřiny čtyři nová jádra a vyloučí z nich osm nových neutronů a tak to jde dále. Comptonovi je z té představy horko. Celý pochod se ani na okamžik nezastaví, pokračuje bez ustání dále, množství rozštěpených jader závratně roste, za milióntinu vteřiny už jich je kvintilión, číslo s třiceti nulami, a teplota už dosáhne miliardy stupňů, uvolněné energie, kterou představuje vyrobené teplo, jsou miliardy kilowattových hodin!
To je ovšem jen šedá teorie, jak říká Fermi, myslí si Compton, sledující nervózně, jak dělníci kladou padesátou pátou vrstvu. Na to by bylo potřebí čtyř set tun uranu a oni ho mají jen sedm tun.
A i kdyby ho měli tolik, nevyšlo by to. Neutrony se nespotřebují jen na štěpení atomových jader uranu, všechny ostatní hmoty je hltají, některá více a některá méně. A konečně ani všechen uran se neštěpí, jen uran s lehčími atomy, uran s těžšími atomy je pohltí a promění se v nový prvek, plutonium. Jenomže to aspoň je také štěpné pomalými neutrony.