V záři půlnočního slunce začali razit termitovými bombami šest úzkých dlouhých chodeb v ji s křivě modrém tvrdém ledu. Každá z nich měla být sto metrů dlouhá a vzdálenost jedné od druhé činila dvacet metrů. Za deset hodin byli s tunely hotovi a nyní započala nejchoulostivější etapa celého díla. Šlo o to, bezpečně dopravit atomovou nálož do chodeb.

V každé z nich budou dva díly nálože, vzdálené od sebe deset metrů, a hnací zařízení, které ve vhodném okamžiku vstřelí jednu část do druhé, nehybné. V okamžiku, kdy se obě části sloučí, proběhne v nich jaderná reakce a vybaví milióny kilowattových hodin energie v podobě tepla a ohromného tlaku tříštivé vzdušné vlny. Hnací zařízení bylo uváděno do chodu rádiovými vlnami z paluby lodi. Za dalších deset hodin byly nálože i s pohonem na místě a posádka přikročila k ucpávání chodeb ohromnou zátkou dlouhou osmdesát metrů. Tato práce skončila za necelých pět hodin a potom nařídil k smrti unavený La Fay, jenž sledoval dílo od počátku až do konce po celých pětadvacet hodin, krátký odpočinek. Přírodopisec profesor Rémy se zúčastnil jen počátku prací, a ještě jen ze zvědavosti, jeho zájem se týkal mnohem více zvířeny grónských břehů než atomového pokusu. Tomu rozuměl jen zcela obecně, jako každý člověk té doby. Zatímco se posádka a fyzikové plahočili s atomovou výbušninou, spal klidně ve své kajutě, kde husté záclony, stažené přes okénko, vytvořily příjemné šero. Probudil se po šesti hodinách spánku náležitě osvěžen a obléknuv se odešel do jídelny. Ale tam bylo pusto a prázdno a stejný pohled skýtala rozlehlá čítárna, kde elektrické radiátory šířily příjemné teplo. Poněkud udiven vstoupil profesor na palubu, kde našel osamělou lodní hlídku.

Byl to kadet s jedním námořníkem: Zachumláni do šály a těžkých kožišinových kabátů přecházeli mrzutě po palubě. Na profesorův dotaz, co se děje, zda se loď nestala palácem Šípkové Růženky, odpověděl kadet, že celá posádka odpočívá po nepřetržité pětadvacetihodinové práci.