„Promiňte, trochu jsem se zamyslil,“ omlouval se. „Hned to napravím!“ Zavřel okno, zapnul světla a přívod upraveného vzduchu a telefonem objednal ve společné stravovně, co si kdo přál. Byla toho dlouhá řada, každý hoch měl jiné chuti, ale už za deset minut dopravil výtah, vestavěný do zdi, na ohromném podnosu všechna objednaná jídla, studená i teplá s nápoji. Hoši si je rozebrali a pohodlně se rozsadili kolem dlouhého Janova studijního stolu.

„Budete si musit s večeří pospíšit, za deset minut začne film,“ upozorňoval Jan.

„Nevadí, můžeme večeřet i při filmu,“ odpovídal jeden z hochů s plnými ústy. „Natočíme si stůl jaksepatří!“ Nedalo to velkou práci, stůl z umělé hmoty nevážil mnoho, přestože byl hodně veliký. Jan zatím konal přípravy k představení. Netrvaly dlouho. Stisknutím knoflíku zasunul do zdi knihovny, tak jako se to dělalo při každodenním čištění pokoje postřikem teplou vodou. Hladká, lesklá, mírně našedlá stěna z umělé hmoty byla nyní prázdná a čekala na televizní obraz. Jan zapnul malý televizní přístroj. Stěna vzplála mírným nazelenalým svitem, ale zůstávala ještě prázdná. Z přístroje zněl hlas komentátora. Mluvil světovou řečí liu, kterou hoši znali stejně dobře jako svou mateřštinu. Chvilku se přeli o jeho národnost. „Je to Číňan, vyslovuje měkce r,“ tvrdil Jan, a na konci programu se ukázalo, že měl pravdu.

Komentátor mluvil o filmu, který diváci spatří. Vítězný pochod trval dvě stě padesát let od druhé světové války. Lidstvo se na něm jednou octlo na pokraji zkázy, ale tehdy právě stmelilo navždy svou jednotu. Cesta nebezpečími vedla stále vzhůru, k pokroku a k lepší budoucnosti všech. Byla svízelná i potom, když se definitivně podařilo odvrátit zánik celé planety v světové potopě a v ohnivé propasti.

Nebylo snadné bojovat s odvěkými strastmi lidstva, nemocí a bídou.

Stálo mnoho zápasů a mnoho neúspěchů, než se podařilo prodloužit lidský věk na sto padesát let a zaopatřit chléb pro deset miliard obyvatel, které má zeměkoule dnes, v roce dva tisíce dvě stě. Boj s hmotou byl tuhý a příroda jen neochotně postupovala lidstvu své vlastnictví. Boj nekončí a bude pokračovat stále. Právě dnes se rozhoduje o důležitém perspektivním plánu, který má zajistit blahobyt nových miliard lidí na příštích sto let.