Ariel „padl do prachu“ před Bcharavou, tj. shýbl se, dotkl se rukou jeho šlépějí a touž rukou si sáhl na čelo. Pak řekl:

„Mé myšlenky, tužby a činy, celý můj život náleží vám.“

Bcharava skončil obhlídku a byl spokojen. Poprvé za celá ta léta, co byl Ariel ve škole, snížil se k citovému projevu — dotkl se Ariela pod bradou konečky prstů a políbil si je.

„Následuj mne, Arieli! Tvůj první krok bude již prvním krokem na nové pouti životem!“ Ariel šel za ním jako dobře vycvičený pes.

Šarád osaměl. Zakryl si tvář dlaněmi a neudržel se. Zaplakal. Jaká však byla jeho radost, když o půlnoci náhle pocítil známý dotek ruky a uslyšel Arielův šepot:

„Jsi to ty, bratře?“ zašeptal. „Ano, já, Šarade, neboj se.“

„Co s tebou bylo? Bratře?“

„Ticho. Bcharava. Víš, on není žádný Ind, Angličan je to,Pears se jmenuje. Odvedl mne k Hydovi. To je vědec. Také sáhib. Hyde uviděl Bcharavu a řekl:,To jste vy, pane Pearsi? A to je Ariel?'

Bcharavu to dopálilo. mrkl na Hyda. Ten se hned opravil a řekl: Dobrý večer, Bcharavo-učiteli!' Ale já poznal, že Bcharava není Ind. Stejně jsem si to ale myslel už dávno. Tady u nás se všude jen lže a lže!“ A co dělal ten Ha.?“ vskočil Arielovi do řeči Šarad.,Hyde? Ten si mne jenom prohlédl, jako nějaký lékař, a pak Bcharavovi řekl:,Hodí se. Prima. Za pár dní, holečku. ' Ale Pears hned zase začal mrkat a Hyde mi poručil:,Přijď zítra časně ráno před snídaní, jasno? Před snídaní! Nic nejez, ale dobře se umyj. Vykoupej se, a dobře, aby to nebyla jen ta vaše obyčejná ceremonie.' To je všechno.“

„A kde jsi se tak dlouho zdržel?“

„Kázání, Bcharava.,Poslouchat, poslouchat, jen poslouchat!'“ A Ariel se tichounce rozesmál. Tu noc toho oba kamarádi mnoho nenaspali. Šarad truchlil nad nastávajícím loučením s přítelem a Ariel přemýšlel, co asi s ním bude.

Kapitola pátá