Na nových cestách

Když se nazítří Ariel s Šaradem rozloučil a přišel k Hydovi, přijal ho sáhib v bílém plášti a bílé čapce.

Zavedl ho do místnosti připomínající pracovnu chirurga i rentgenologa zároveň, jen zařízení tu bylo o mnoho složitější a záhadnější.

Hyde přikázal Arielovi, aby se vysvlékl a ulehl na stůl potažený bílým voskovaným plátnem. Jako vždycky poslechl Ariel na slovo. V duchu si řekl, že ho asi budou hypnotizovat a nic takového ho nemohlo přivést z míry. V tom přece umí chodit, hypnotický spánek dovede výborně předstírat. Ale mýlil se.

Hyde poručil Arielovi, ať polkne ve vodě rozpuštěný prášek, a zavolal: „Williame, masku!“

Mladík v bílém plášti a bílé kapuci položil Arielovi na obličej pronikavě sladce vonící masku.

„Dýchej zhluboka, Arieli, a hlasitě počítej!“ velel Hyde. „Jedna. dvě. tři.“ začal Ariel.

Když se dopočítával dvacítky, začal se Arielovi plést jazyk, odmlky se dloužily. brzy ztratil vědomí.

„To bychom měli,“ uslyšel, když zase přišel k sobě a otevřel oči. Na zvracení mu bylo, v hlavě hučelo. To už ležel na podlaze v Hydově laboratoři. „Tak co? Spatně? To nic, to za chviličku přejde. Jen klidně lež,“ řekl Hyde.On sám už ležel na rohoži, polonahý jako obvykle, rty červené od betelu, pokuřoval dýmku a ovíval se věj ířem.

Pamětliv Pearsova upozornění řekl si Hyde, že Ariela na úlohu létajícího člověka opatrně připraví. Když se Ariel úplně vzpamatoval, řekl mu: Máš hodně síly, Arieli? Dokázal bys zdvihnout takového mládence, jako jsi sám?“

Nikdy jsem to nezkoušel, ale myslím, že bych to dokázal,“ odpověděl Ariel za chvilku. Život v Dandaratu ho naučil dobře se rozmyslit, než co řekne.

Každý zdravý člověk může zdvihnout břemeno, jehož váha se rovná jeho tělesné váze, ba i těžší!

Williame! Poskoč tady na té židli!“ poručil vědec svému pomocníkovi, který se tu objevil jako na zavolanou.