Až teprve teď si Šarad troufá otevřít oči. Rákosová stěna je tam, kde byla. V pokoji je pološero. Venku šumí utichající liják. Z dálky je slyšet vzdalující se rachot hromu. Šarád vrávorá Arielovi v patách, téměř bez sebe.

Procházejí dlouhou, zpola tmavou chodbou a vstupují do úzkých dveří. Ariel vpouští Šarada napřed a obořuje se naň:

„Jdi! Schody! Nespadni!“ A hned mu šeptá: „Pozor! Zticha! Děj se co děj! Neboj se! Nahánějí ti hrůzu, aby sis navykl ničeho se nebát.“

Ariel vzpomíná, jak kdysi on poprvé tohle všechno zakoušel. Tehdy byl sám. Nikdo ho nevaroval ani nechlácholil.

Šarad, roztřesený hrůzou, sestupuje po polozbořených stupních schodiště. Pod ním že je podzemí. Ztuchlinou odtamtud páchne. Vzduch je zde těžký, nehnutý. Podlaha kamenná. Bosé nohy čvachtají v řídkém, mrazivém blátě. Shora dopadají na hlavu těžké kapky vody. Tam někde jako by řeka hučela. Chlapec neví kudy kam, natahuje kupředu ruku, aby nenarazil na neviditelnou zeď.

„Jen jdi! Jdi!“ strká ho kupředu Ariel.

Šarád vykračuje do neproniknutelné tmy. Odněkud sem doléhá přiškrcené sténání, divoké vytí, bláznivý chechtot. Teď ale nastalo hrozivé ticho. Ale i tak jako by všechna ta temnota byla plná, plničká živoucích bytostí. Šarad cítí něčí studené doteky. Náhle ho ohlušuje příšerný rachot, půda pod nohama se zatřásla.

„Jdi! Jen jdi!“

Chlapec nahmatal jednou rukou slizkou stěnu. Za okamžik i druhá ruka ucítila blízkost stěny. Ano, chodba se úží. Teď už se Šarad prodírá kupředu jen velmi těžko.

„Jen jdi! Jen jdi!“ stroze přikazuje Ariel. A šeptá: „Neboj se, teď.“ Ale nestačil domluvit. Šarad ucítil, že ztrácí půdu pod nohama a řítí se do propasti. Dopadá na něco měkkého a mokrého. Shora se na něho sesouvá těžká klenba a k zemi ho tiskne. Chlapec popadá dech, sténá.

„Mlč!“ šeptá mu Ariel.

Ale už se klenba zase zdvihá. Stále táž tma kolem dokola. Náhle však z ní vystupuje světlý oblak a rychle nabývá podoby obřího starce s bílými, dlouhými vousy. A z rubáše, bělajícího se jak mračno mlhy při svitu luny, vztahuje se k Šaradovi hnát kostlivce. Šarad slyší hluboký hlas: