„Přijď,“ odpověděla po krátkém rozmýšlení, „řekl jsi, že znáš Kerameikos a Královskou stou? Mezi Kerameikem a Pahorkem nymf, na východ od Hamaxitu, jsou velké zahrady. Na jejich okraji najdeš můj dům, stojí před ním dvě olivy a dva cypřiše!“ Pojednou zmlkla, kývla mu na pozdrav a zmizela mezi skalami. Vyšlapaná cestička vedla do kopce.

Ptolemaios se sklonil, vytřásl si z vyschlých vlasů písek, pomalu se vydal k cestě a brzy se ocitl poblíž dlouhých zdí múnychijských. K lesnatým horským svahům, na které už padala modravá večerní mlha, se táhl chvost prachu za Tháidinou dvojkolkou. Mladá hetéra měla pár skvělých koní a její vozík zrovna letěl.

Hrubý výkřik přiměl Ptolemaia, aby odskočil. Kolem něho projel jiný vozík, řízený obrovitým Boióťanem. Když se stojící, švihácky oblečený mladík s povlávajícími kadeřavými vlasy dostal až k němu, uchechtl se a švihl Ptolemaia bičem s dlouhou rukojetí. Bič se bolestně zařízl do chatrně oblečeného Makedoncova těla. Hrubián netušil, že má co dělat s vycvičeným vojákem. V mžiku popadl Ptolemaios kámen, válelo se jich tu po obou stranách cesty spousta, hodil ho za vozíkem a trefil Athéňana do krku hned pod týlem. Rychle jedoucí dvoukolka úder ztlumila, ale přesto by byl výtržník sklesl a vypadl z vozu, kdyby ho byl nezachytil vozka a nezastavil koně. Zahrnul Ptolemaia nadávkami a křičel, že zabil bohatého občana Filopatra a že ho trest nemine. Rozzuřený Makedonec odhodil plášť, zdvihl nad hlavu ohromný kámen a vrhl se k dvoukolce. Vozka dostal z Makedoncových mohutných svalů respekt a ztratil chuť ke rvačce. Podpíraje svého pána, který už přicházel k sobě, rychle odjel, ale mistrně z plna hrdla klel a vyhrožoval.

Ptolemaios se uklidnil a odhodil kámen, sebral svůj plášť a rychle vykročil po pobřežní cestičce šikmo na terasy, byla zkratkou široké serpentiny silnice. Něco mu vrtalo hlavou, a tu si vzpomněl, že vozka přece křičel „Filopatros“ — snad to není ten, který napsal na zeď Kerameiku svou nabídku Tháidě? Ptolemaios se s uspokojením usmál: ten drzý chlap je tedy taky jeho sokem! Nemohl samozřejmě jako Filopatros nabídnout hetéře za kratičkou schůzku talanton stříbra. Leda tak několik min. Slyšel už o Tháidě tolik, že se jí nemohl tak lehce zříci. Třebaže jí bylo teprve sedmnáct roků, byla v Athénách proslulá. Pro její taneční umění, vzdělanost a osobní kouzlo se jí říkalo „čtvrtá Charitka“.