Hrdý Makedonec by si neřekl o peníze rodičům. Ani Alexandr jako syn zavržené ženy krále Filipa by nemohl příteli vypomoci. Válečná kořist po bitvě u Chairóneie nebyla velká. Filip ve starostlivé péči o vojáky ji rozdělil tak, že králevicovi přátelé nedostali víc než poslední pěšák. A k tomu ještě poslal Ptolemaia s Nearchem do vyhnanství, aby je vzdálil od syna. Setkali se až tady, v Athénách, Alexandr se jim sám ozval, otec ho sem totiž vypravil s Héfaistiónem, aby se Athéňanům předvedl. A třebaže zdejší vtipálkové tvrdili, že „jablko nespadne daleko od stromu“, Alexandrova nesporná helénská krása a vynikající rozum vzbudily patřičný dojem i u občanů „Světla Helady“ a „Matky umění a krasořečnictví“, kteří byli na něco zvyklí.

Ptolemaios se považoval za Alexandrova nevlastního bratra. Jeho matka, známá hetéra Arsinoé, byla jeden čas Filipovi blízká, a ten ji provdal za kmenového vůdce Lága (Zajíce), muže, jenž byl sice urozeného rodu, ale ničím se neproslavil. Ptolemaios už patřil navždycky k rodu Lágů. Zpočátku Alexandrovi hodně záviděl a snažil se ho v dětských hrách a vojenských cvičeních všemožně předstihnout. V dospělosti však musel uznat, že králevic má výjimečné schopnosti, a tak byl ještě víc pyšný na tajnou spřízněnost, o níž mu matka pod přísnou přísahou pověděla.

A Tháis? Nu což, Alexandr mu navždycky postoupil první místo, pokud jde o Erótovy záležitosti. Ptolemaiovi to lichotilo, ale musel si přiznat, že kdyby Alexandr chtěl, mohl být první i v řadách nesčetných ctitelů Afrodítiných. Toho však ženy nijak nezajímaly, a to znepokojovalo jeho matku Olympiádu, božsky krásnou Démétřinu kněžku, považovanou za čarodějnici, svůdkyni a moudrou vládkyni posvátných hadů.