„Máš pravdu, Nearchu, předložili nám skutečně thessalské jídlo,“ vmísil se do sporu Alexandr, „můžeme-li ovšem věřit tomu, že Kréťané jsou příbuzní Thessalů a ti zase Pelasgů, jak o tom psal Hérodotos.“

„Jenže Kréťané byli pokořiteli moře a Thessalové jsou jezdci,“ namítl Nearchos.

„Ale nejsou kočovníci, nýbrž rolníci a chovatelé koní,“ ozvala se pojednou Tháis, „básníci přece už odedávna opěvovali,pahorkatou Fthíi v Heladě, v níž krásné ženy se rodí.“

„A roviny dunící cvalem koní,“ dodal Alexandr.

„Potomci pokořitelů moře jsou podle mne Sparťané,“ vrhl Nearchos pohled na Égésichoru.

„Jenom podle zákonů, Nearchu! Podívej se na Égésichořiny zlaté vlasy, co mají společného s Krétou?“

„Když už je řeč o moři — viděl jsem Kréťanku koupat se za bouře, kdy by se toho žádná jiná žena neodvážila,“ pravil Ptolemaios.

„Ale kdo spatřil Tháidu na koni, ten spatřil Amazonku,“ prohlásila Égésichora.

„Spartský básník Alkmáu přirovnával lakedaimonské dívky k enetským koním,“ rozesmál se Héfaistión. Měl už v sobě notnou dávku chutného temně modrého vína.

„Opěvá jejich krásu, když tanečním krokem a za zpěvu písní přinášejí oběť bohyni, nahé a s rozpuštěnými vlasy, hustými jako hříva zlatavě ryšavých paflagonských kobyl,“ poznamenala Égésichora.

„Obě jste velmi vzdělané!“ podivil se Alexandr.

„Patří to k jejich povolání, nenabízejí přece jenom Erós, ale i vědomosti, kultivovanost, umění a ušlechtilé city,“ řekl znaleckým tónem Héfaistión. „Víte vůbec,“ dobíral si své přátele, „čím vším je hetéra z nejvyšších kruhů v tomto městě umění a poezie, nejproslulejším po celé oikuméně? Je nejvzdělanější mezi vzdělanými ženami, nejskvělejší tanečnice, recitátorka, inspirátorka umělců a básníků, má neodolatelný půvab ženstv vizte Égésichoru!“

„A co Tháis?“ přerušil ho Ptolemaios.