„Prohrál bitvu a uprchl by do makedonských hor. A já bych se s tebou nesešel,“ zasmál se Alexandr.

„A co ti dalo toto setkání?“ zeptala se Tháis.

„Připomnělo mi krásu!“

„Nosíš sovy do Athén? Cožpak je v Pelle málo žen?“

„Neporozumělas mi. Mluvím o ženě, jaká by měla být! O takové, která přináší životní smír, útěchu a jas. Vy, Helénové, jí říkáte,astrofaés’ — hvězdojasná.“

Tháis se v mžiku svezla z křesla a usedla na podušku u Alexandrových nohou.

„Jsi ještě velmi mladý, ale řekls mi něco, na co se nezapomíná,“ a zdvihnuvši králevicovu velkou ruku přitiskla si ji k tváři.

Alexandr zvrátil její černou hlavu a řekl se stínem smutku v hlase:

„Pozval bych tě do Pelly, ale k čemu by ti to bylo? Tady tě zná celá Attika, třebaže nejsi zanesena do Éóí, Seznamu žen, a já jsem jenom syn rozvedené královy ženy.“

„Cítím, že budeš hrdinou.“

„Dobrá, můžeš mě navštívit, kdy se ti zlíbí.“

„Díky, nezapomenu na to. A nezapomeň ani ty, že Ergon a Logos (Čin a Slovo) jedno jsou, jak tvrdí mudrci.“

Héfaistión s lítostí opustil Nannionu, ale stačil si s ní ještě smluvit schůzku na večer. Nearchos a Égésichora se někam ztratili. Ptolemaios nemohl a ani nechtěl odložit návštěvu Kynosargu. Vzal Tháidu za ruku, pozdvihl ji z podušky a přitiskl k sobě.

„Ty a jen tys mě uchvátila. Jsi volná a chceš, abych k tobě znovu přišel?“

„Není vhodné bavit se o tom na prahu. Přijď ještě jednou a pak uvidíme. Nebo snad odjedeš také do Korintu?“

„Co bych tam dělal? Pojede tam Alexandr s Héfaistiónem.“

„A tisíce hetér z chrámu Afrodíty Korintské, že? Slouží bohyni a nevyžadují odměnu.“

„Už jsem řekl a teď ti opakuju — jedině ty!“

Tháis přimhouřila šibalsky oči.

Trojice Makedonců vyšla do suchého větru a oslnivě bílých ulic.

Tháis a Nannion zůstaly samy a každá se oddala vlastním myšlenkám.